Dia tábor Diaklubu Plzeň – článek

V druhé polovině srpna se konal náš tábor pro diabetické děti, konaný Diaklubem Plzeň. Je to neuvěřitelné, ale tábor má již více než 30 letou tradici. Za ta léta se změnilo mnoho. Vystřídala se spousta dětí, mnoho vedoucích, několik lokací… co ale zůstává stejné je náš pan doktor, kterému musí být snad už 100 let. Zůstává také filozofie, snaha naučit děti starat se samostatně o svou cukrovku, porozumět nemoci, přijmout jí a naučit se s ní žít. Jeden náš bývalý vedoucí a můj kamarád vždycky říkal, že cukrovka není nemoc, ale životní styl.

Protože nejoblíbenější činností našich táborníku je spaní, rozhodli jsme se jim letos lehce vyhovět. Hned na začátku tábora je zlá čarodějnice Morgana zaklela v Říši snů a jejich celotáborovým cílem bylo čarodějnici porazit a dostat se zpět do bdění. Cestou narazili na několik překážek, které museli překonat, šifry, které bylo třeba rozluštit, zahráli si mnoho her, užili si koupání, ale snad se i něco naučili. Táborem je provázely večery u táboráku s kytarou a výborná kuchyně. No řekněte, kdo má na táboře králíka, hamburgery, bagetu s trhaným vepřovým, domácí koláče a spoustu dalších delikates, které naši kuchaři s láskou připravuji?

Nebyl by to diatábor, aby se nekonala i nějaká ta edukace. Děti s inzulínovými pery měly možnost vidět všechny typy inzulínových pump, které se v ČR u dětí používají, a vyslechnout si zkušenosti od těch, kteří s nimi žijí a ne jen od lékařů v ordinaci. Prošli jsme i základní znalosti o diabetu a dali jsme táborníkům podněty k zamyšlení a rady jak zlepšit kompenzaci. 

Z pozice dlouholetého vedoucího bylo krásné sledovat jak se děti od minulého roku změnily, jak vyrostly, jak potkávají své kamarády z minulých let a jak si vytváří pouta nová. Samozřejmě došlo i na smutné chvíle a loučení s těmi, kteří dosáhnou příštího roku dospělosti a už s námi na další tábor jet nemohou. Jsme rádi, že jsme mohli být součástí jejich životů.

Naším cílem bylo, aby si všichni tábor užili, tak doufám, že se to podařilo.

Jelikož s námi děti jezdí opakovaně a později často doplňují řady vedoucích, tak to asi děláme dobře. 

Tímto bych chtěla poděkovat svému týmu vedoucích, kuchařům a lékařům, za tu práci co do toho vložili, za ochotu že s námi jeli a jistě pojedou znovu a za pevné nervy, které byly dětmi nejednou testovány. Dík patří i našim sponzorům, bez kterých bychom to měli mnohem složitější. Děkuji také dětem, které se snaží netestovat naše nervy úplně a většinou v rámci mezí i poslouchají.

Tak čau příští rok.

Za Diaklub Plzeň

Barbora Fiklíková